Dana jsem poznala na Buff cz. Byla jsem nováčkem v této hře a on se mě ujal a radil mi a pomáhal, vždy tu byl, když bylo potřeba. Spolu jsme šli pak col cz, já přišla za ním na ari sk.
Byl úžasný velitel, s velkým respektem, s vyjímečnou taktikou a miloval novinky, neustále něco nového zkoušel.
Pak jsem se jednou sešli na srazu a od té doby trvalo naše přátelství. Hodiny volání, hodiny na skypu, hodiny ve hře.
Na začátku prosince jsme procházeli vánoční Prahou a domlouvali se, co uděláme v létě. Když se zastavil mezi vánočními svátky, nenapadlo mě, že je to naposledy, co ho vidím
Měli jsme v plánu jeho kolaudaci nového bytu, ochutnání jeho vyhlášeného gulášku.
Když ho pustili z nemocnice, cítil se o moc lépe a mě nenapadlo, že west bude poslední místo, kde s ním prohodím pár slov
Zítra se s ním jedu rozloučit a jediné vím: moc mi chybí, jako přítel byl vyjímečný, vždy měl čas, dokázal rozebrat mé starosti, abych vždy si z toho vzala to pozitivní.
A já mu už jen nyní můžu napsat: Dane, přítelem jsi, vždy jsi byl a navždy zůstaneš... A já na tebe nikdy nezapomenu.
