Reuel

[DeletedUser]

Jednoho dne se rozhodl Reuel, že vyrazí na lov do Cingonského lesa. Bylo to tajemné místo - hlavně v noci.
Když vstoupil do lesa, jako by všechno kolem něj ztichlo. Slyšel už jen šelest stromů a tichý tok potoka. Voda narážela do kamenů, přetékala přes ně a pokračovala ve své cestě do neznáma…Reuel se probral ze zasnění a pokračoval hlouběji do lesa.
Luk měl připravený v ruce a ostražtě se rozhlížel okolo sebe. Najednou se mu zdálo, že nalevo od něj se něco pohnulo. Vložil šíp do tětivy a vyrazil - velmi tiše - tím směrem. Po chvíli dorazil na kraj mýtinky. Byl zakrytý houštím, ale on přes ně viděl docela dobře. Nevěřil tomu, co viděl. Opravdu oni? A tady?

Pokračování příště...

 

[DeletedUser]

Šavle na krku, kůň nikde

Reuel byl tak překvapený a vylekaný, protože na mýtince stál tábor goblinů, kteří si chystali jídlo. Vedle ohně leželo šest mrtvých srnek a tři králíci. Reuel nevěděl, co dělat. V jeho mysli se míchaly jedna myšlenka přes druhou….Co mám dělat? Mám se vrátit do vesnice a varovat své přátele? Mám utéct pryč a nechat vesničany, ať si poradí samy? Ne, to bych nemohl…Nakonec se rozhodl, že se vrátí do vesnice a pokusí se varovat vesničany. Koně měl přivázaného ke stromu na kraji lesa. Rychle, ale opatrně se vzdálil od mýtinky a vyrazil ven z lesa. Když ale vyběhl z lesa, čekalo ho hrozné překvapení. Jeho kůň - Alros - byl pryč. Zmateně se rozhlížel okolo sebe. Nakonec se přikrčil u země a snažil se najít nějaké stopy. Když nic nenašel, zvednul se a chystal se vyrazit do vesnice pěšky. Bude to namáhavé , ale ni jiného mu nezbývá. Než se však pohnul dopředu, někdo ho zezadu chytil a přiložil mu ke krku čepel šavle.

 

[DeletedUser]

O koho jde

Arathan se ani nepokusil vyprostit. Byl příliš vylekaný. Ale bylo mu divné, že dotyčný nezapáchá jako goblin. Díky tomuto poznatku z něj trocha strachu opadla, ale stále nevěděl, o koho jde. Náhle dotyčný promluvil: „Ani se nepokoušej hnout…“, řekl a ještě přitlačil šavlí. Hlas zněl nějak divně, neobvykle. „Kdo jsi a co tu děláš?“, pokračoval ten muž. Reuel si řekl, že by nebylo dobré lhát, protože mu hrozí smrt, takže odpověděl: „Jsem vesničan z Harelanu a byl jsem tu lovit.“ Muž trochu uvolnil stisk, ale přesto Reuela nepustil: „Lovit v Cingonu je nebezpečné. Jen nejodvážnější lovci se donutí vstoupit do tohoto temného lesa. Možná si vesničan, ale možná si na něj jen hraješ. Ale to teď nechme stranou. Když si tu byl lovit, jaktože nemáš žádnou kořist, přestože už odchážíš?“ Reuel nechtěl dotyčnému něco zatajovat, protože doufal, že ho tak dřív pustí, aby mohl varovat Harelan. „Viděl jsem na mýtině v lese tábor goblinů a chtěl jsem varovat vesnici, takže jsem se vydal pro svého koně, kterého doufám, že mi vrátíš - tedy pokud si ho vzal ty.“ Cizinec se zavrtěl a odpověděl: „Goblini? Co tu chtějí? To je teď jedno. Je pravda, že koně mám já. Normálně bych to neudělal, ale pustím tě. Jen kontrolní otázka. Kdo prodává maso v Harelanu?“ Reuel ani nepřemýšlel a odpověděl: „Melek. Teď když už to víš mě pusť.“ Cizinec poslechl a pustil Reuela. Ten chtěl samozřejmě vidět, o koho jde. Když se otočil a podíval se dotyčnému do očí, nemohl uvěřit svým očím….

 

[DeletedUser]

Nečekaná pomoc

Reuel ihned poznal, že jde o ženu. Byla oblečena jako lovkyně – v černohnědé. Přes záda měla zavěšen luk a toulec se šípy. V ruce držela onu šavli, jejíž chlad Reuel stále cítil na svém krku. Na opasku měla přidělanou dýku a na druhém boku pochvu na šavli, kterou držela v ruce. Reuel byl překvapen, protože čekal muže. Ale nemohl dál otálet: „No…musím jet do vesnice a varovat ostatní, takže jestli bys mi mohla vrátit koně?“, řekl a podíval se cizince do očí. Ta mu pohled neopětovala, ale naopak oči odvrátila směrem k lesu. Tiše zapískala jako sojka a za chvíli Reuel zahlédl dva koně – Alrose a nějakého hnědáka. Alros byl vraník. Cizinka poplácala svého koně po hřbetu a nasedla na něj. Pak řekla: „Na co čekáš? Nemůžeme tu stát dlouho. Nasedej a jedeme do Harelanu.“ Reuel byl překvapen. „Ale vždyť tě ani neznám, tak jak ti mám věřit?“, řekl, ale přesto i on vylezl na hřbet Alrose. Cizinka protočila oči v sloup: „Jsem Calina. Ale teď už jedem.“, řekla a pobídla svého koně směrem k Harelanu. Reuel ji následoval. V tu samou chvíli, co vyrazili do vesnice, goblini dojídali poslední zbytky masa. Stihnou Reuel a podivná lovkyně Calina roznést tu strašnou zprávu mezi vesničany a vymyslet záchranný plán?

 

[DeletedUser]

Harelan

Vesnice Harelan byla blízko k poloostrovu Yannen, který omývalo Paladinovo moře. Na tomto poloostrově stálo přístavní město Sulinar, které bylo centrem všech obchodníků, protože kdokoliv přijel z jihu, tak potřeboval nakoupit zásoby na další cesty, takže obchody v Sulinaru vynášely.
Samotný Harelan byla malá vesnice, přesto dobře zásobovaná, protže obchodníci ze Sulniaru do něj občas zavítaly. Harelan měl však svého kováře, truhláře a samozřejmě také léčitelku. Obživu jeho obyvatelům poskytovalo kromě obchodníků také okolí. V blízkosti Harelanu byla úrodná půda, takže harelanští farmáři neměli se svými políčky problém.
Když dorazily Reuel a Calina do vesnice, okamžitě běželi přímo do středu, kde se obyčejně shromažďovalo nejvíce lidí. Přestože bylo brzy ráno, už jich tu několik bylo. Reuel sesedl z Alrose a ihned začal zvýšeným hlasem: „Lidé z Harelanu! Pojďte všichni sem! Všichni sem!“ Vesničané se na něj udiveně dívali, ale když viděli, jaký výraz má na tváři, začali se scházet na návsi. Někdo vykoukl ještě v nočním prádle z okna, někdo povyšel ven, ale mnoho lidí poslouchalo, když Reuel znovu promluvil: „Řítí se na nás strašná pohroma. V Cingonském lese táboří goblini a teď už se možná chystají sem. Nepropadejte panice a snažte se vymyslet nějaký plán.“ Když domluvil, začalo několik dětí brečet, ale všichni dospělý ho uposlechly a nezačali panikařit. Ozvalo se: „Budeme bojovat!“, to byl jeden z nejodvážnějších lovců Horal. Několik lidí ho však ihned okřiklo. Ale pak se ozval jeho bratr Bralo: „A proč ne? Je tu mnoho bojeschopných mužů a ostatní se schovají. Máme dostatke koní. Reuela viděl jsi kolik jich je?“ Reuelovi se ten nápad nejprve nelíbil, ale pak si uvědomil, že goblinů oravdu nebylo mnoho. Nakonec se mu začal plán zamlouvat. „Je jich ani ne dvacet. Pokud si pospíšíme, můžeme je zastihnout ještě v lese a já mám plán, jak je odstranit. Kdo jde se mnou?“ Několik mužů se přihlásilo a během chvíle začali přípravy. Obstojí muži z Harelanu, cvičení akorát na lov, proti bojovným goblinům? A pomůže jim Reuelův plán? Co je to vlastně za plán? A dozvíme se, kdo je tajemná Calina? To vše v příštích dílech…

 

[DeletedUser]

Výprava

Všechny přípravy skončili a patnáct mužů bylo přichystaných na cestu do Cingonu. S nimi jediná žena – Calina, která odmítla zůstat ve vesnici. Nikdo se neptal, o koho jde, protože na to nebyl čas. Všichni muži byli vyzbrojeni meči a luky. Reuel řekl, že si nikdo nemá brát žádnou jinou zbroj, než nějakou lehkou a nenápadnou. Nikomu o svém plánu neřekl. Jen Calině.
Když skupina vyrazila s Reuelem a Calinou v čele, doprovázeli je oči všech vesničanů. Jakmile se za nimi zavřela brána, všechno ztichlo.
Skupina jeal rychle, přesto potichu. Když dorazili na kraj lesa, přivázali koně ke stromům a čekali na Reuelovi rozkazy. Calina se přikrčila u země a naslouchala. Když nic neslyšela, tak ještě prohledala zem, ale po stopách goblinů nebylo ani památky. „Jsou stále v lese.“, řekla a pokynula ostatním. Ti se však hnuli, až když jim pokynul Reuel. Calina stále neměla u mužů respekt.
Reuel je nakonec vedl, protože on jediný věděl, kde hledat mýtinu. Když k ní dorazily, potichu rozkázal mužům, že teď se rozdělí na dvě skupiny a že jednu povede on a tu druhou Calina. Muži chtěli protestovat, ale on je zarazil slovy, že jí věří ze všech přítomných nejvíc. Nakonec tedy muži zmlkli a rozdělili se.
Plán byl, že jedna skupina se roztáhne na východní straně mýtiny a druhá na západní. Nakonec měli být roztaženi od jižního konce mýtiny k severnímu a zpět. Pak měli muži čekat na signál, který byl předem domluven Reuelem a Calinou.
Reuel čekal. Stále nechtěl vydat signál. Viděl, jak goblini dojídají poslední zbytky masa a chystají se na odchod. Nesmí vyrazit dříve, než budou roztrušení po celé mýtině, ale nesmí zaútočit ani později. Teď goblini začali sbírat své zbraně, které byly roztroušeny po táboře, protože je každý hodil tam, kde zrovna seděl. Reuel vydal signál.

 

[DeletedUser]

Signálem bylo zapískání jako sojka. Jakmile to Calina uslyšelavrhla se se svou skupinou na mýtinu, stejně jako na druhé straně Reuel a jeho muži. Goblini nevěřícně zírali a nebyli schopni boje. Reuelovi muži ničili a zpočátku měli navrch. Pak se však goblini probrali a začali bojovat. Hned bylo poznat, kdo je lépe vycvičen. Reuel, Bralo, Horal a Calina si vedli dobře, protože byli nejzkušenějšími bojovníky, ale ostatní začali ztrácet sílu. Goblini měli rádi krev a teď jim naběhla přímo pod nos. Sekali okolo sebe. Nejdříve to vypadalo stále nadějně pro vesničany, ale pak jim začali ubývat síly. Bylo jasné, jak boj dopadne. Pak se ale ozvalo troubení. To Reuel troubil na svůj lovecký roh vyrobený z kravího rohu. Další část plánu. Na mýtinu vběhlo deset odpočatých mužů, rozčilených a toužících po pomstě svých přátel. Goblini byli překvapeni a to rozhodlo bitvu. S Rebelem v čele tlačili muži gobliny pryč z mýtiny. To byla chyba. Goblini vycítili příležitost k útěku. Naposledy zaútočily a když měli možnost vrhli se do lesa a začali utíkat. Ale – znovu Reuel zatroubil na roh. Poslední část plánu. Dva muži měli u země přichystané lano, které každý držel na jednom konci. Teď ho zvedli do výše nohou a goblini popadali na zem. Tak skončily životy 18 goblinů, protože je Reuelovi muži povraždili do jednoho.

P.S.Nevadí vám, že to píšu česky?

 

[DeletedUser]

Návrat

Poté, co se uklidnili po bitvě, začali vesničané prohledávat tábor. Nic – jak se ostatně dalo čekat – nenašli, protože goblini si nenosili nic kromě svých zbraní. Maso, které ulovili už snědli a po táboře byly rozházeny jenom kosti. Zbraní a zbrojí goblinů se báli dotknout, takže je zahrabali i jejich majiteli pod hromady popadaných větví a listí. Čas je zpracuje sám. Nakonec si ještě jednou prohlédli bojiště a vydali se na kraj lesa ke svým koním. Tam se usadili a rozbili tábor, protože již byla tma, takže se uvelebili na lesním porostu a usnuli. Jen Reuel a Calina hlídkovali.
V Harelanu se od jejich odjezdu nemulivlo o ničem jiném, než o tom jak asi dopadne bitva. Mnoho lidí hlásalo, že je poslali na smrt, jiní jim zas odporovali, že nemohli nic dělat a že skupina, která se vydala do lesa, jsou blázni. A poslední, nejméně početná skupina vesničanů říkala, že Reuel a tajemná žena vybojují s jejich příbuznými klid a mír.
Další den ráno se procházel malý hoch Toboly – syn truhláře Beringa – na balkóně jejich domu, když náhle uviděl v dálce skupinu jezdců. Měl velmi dobrý zrak a tak po chvíli poznal, že to je Reuel a vesničané. Vyskočil a zaradoval se. Vběhl do domu a probudil otce. „Tati, Reuel se vrací!“, vykřikoval nadšeně. Beringg vyskočil a sám se běžel podívat. A opravdu měl Toboly pravdu. Bering ještě v nočním prádle vyběhl z domu a všude vykřikoval: „Reuel se vrací! Reuel se vrací!“ A tak když Reuel se svou skupinou vjeli do vesnice, oslavovalo jejich návrat mnoho vesničanů. A až do večera v hospodě seděl někdo s mužů, kteří bojovali v Bitvě na Mýtince – jak se jí později říkalo a vyprávěli průběh boje.

 

[DeletedUser]

Calinin příběh

Když už bylo vypovězeno vše o bitvě, tak se vesnice uložila ke spánku. Jen dva lidé se procházeli po kopcích, vyvršených za Harelanem. Byli to Reuel a Calina. Reuel už to dále nevydržel a řekl: „Předtím na to nebyl čas, ale teď to musím vědět…Kdo jsi? Co vlastně děláš v blízkosti Harelanu? Nikdy jsem o tobě neslyšel.“ Calina se pousmála a odpověděla: „Jsem lovkyně a již dlouho pobývám u Harelanu, protože je tu klid. Není tu takové rušno, jako u velkých měst jako je Sulinar nebo Vaherna. Neslyšel jsi o mně nejspíš proto, protože když chci, tak mě není vidět. Lovím v Cingonu, ale občas se vydávám i dále, ale ráda se zas vracím do klidného kraje v okolí Harelanu.“ Reuel vycítil, že tu něco není v pořádku. Poznal, když mu někdo lhal. Proto řekl: „Nevím….Vím jistě, že nejsi nepřítel, protože jsi mi prokázala pomoc při bitvě, ale přesto vím, že je v tobě něco více, než říkáš. Prosím, řekni mi pravdu.“ Calina se zastavila. Pohlédla na nebe, které mělo barvu nachové modři a povzdechla si. Pak se posadila na kámen a pokynula Reuelovi, aby se také posadil. Pak řekla: „Řeknu ti příběh, který se odehrál v této zemi za Staré vlády.“, řekla zamyslela se, pohlédla znovu na oblohu a zasněně začala vyprávět: „Ze začátku Staré vlády byl králem Theostoru Paladin Zlatý, syn Pernora III. Paladin vládl moudře a shovívavě, ale když došlo na první Theostorskou válku, postavil se do čela svého vojska a šel od vítězství k vítězství. Válčil hlavně s národem, který se nazýval Wiserové – byli to lidé, ale byli ovládáni zlým duchem Zoraka – boha, který se vydal na cestu Zla – a milovali zabíjení a utrpení jiných lidí – a ty porážel. Wiserové nakonec ustoupily do hor a už je nikdy nikdo nespatřil. Tedy aspoň ne v podobě lidí. Říká se totiž, že je Zorak chtěl udělat vládnoucí rasou, takže je předělal na monstra podobná dnešním goblinům. Tehdy se jim říkalo Goblerové. Byli větší než dnešní goblini, ale zároveň menší než lidé. Tato stvoření zůstávala skryta – až do druhé Theostorské války. Ta se odehrávala stále za války Paladina, ale ten už byl stařičký, takže jeho vojska vedli jeho synové Palder a Pabler. Pabler byl výborný bojovník, ale bojoval až moc rád a vrhal se i mezi desetičlenné skupiny goblerů sám. Jednou se mu to vymstilo. Vskočil mezi dvanáct goblerů a možné je, že by je i přemohl, oni si však zavolali pomoc a Pablera zavraždili. Palder přiběhl moc pozdě. Když viděl svého mrtvého bratra, slíbil goblerům pomstu. Díky jeho pomstychtivosti byl mnohem silnější, než kdokoliv z jeho vojska. Měl sílu mnoha mužů. Lidé vyhráli druhou Theostorskou válku hlavně díky němu. Když dorazil domů, zjistil, že jeho otec umírá. Byl u něj posledních několik chvil jeho života, ale o smrti jeho prvorozeného syna Pablera mu neřekl. Bál se, že by ho to příliš ranilo. Další den Paladin Zlatý umřel. Vlády se chopil Palder. A ten vládl stejně milosrdně jako jeho otec, v srdci však skrýval hněv, který patřil goblerům. Když goblerové vyvolali třetí Theostorskou válku, postavil se do čela vojska a chtěl pomstít svou rodinu. Měl obrovské vojsko, které bylo nejlépe vycvičeným vojskem v historii Theostoru. Nakonec goblery porazil a vyvraždil je do posledního. Alespoň si to myslel. Jeden kmen goblerů totiž nešel do války a schovával se v hlubinách hory Vethry. Zorak jim totiž vstoupil do mysli a ukázal jim zkázu, kterou Plader uvalí na goblery. Rozkázal jim tedy,aby se schovali a vytvořili nové goblery. Pobyt ve stínu hor, pohyb v malých úzkých uličkách je udělal ještě menšími, ale mrštnějšími. Plader však musel také jednou zemřít, ale neměl syna. Měl však sestřenici, která měla posledního syna v rodině. Ten se tedy stal vládcem Theostoru a od té doby se nikdo nepokusil převzít moc násilým. Všichni vládci jsou z rodu Paladina Zlatého. Ten mladý muž, který nastoupil na trůn po Palderovi, se jmenoval Ramger. Za jeho vlády ani za vlády jeho synů se neválčilo ani nebyli problémy s jinými obyvateli Theostoru. Elfové i trpaslíci žili ve skrytu. Teď však nastal problém. Král ani jeho příbuzní nemají mužského potomka. Není žádný kandidát na krále Theostoru. Ze starých spisů však král zjistil, že jeden z potomků jeho vzdáleného příbuzného žije v nevědomosti mezi vesničany v jisté vesnici na severovýchodě Theostoru. Ten potomek jsi ty.“

P.S. Omlouvám se za délku této části, ale nechtělo se mi to dělit na dva, když je to souvislý text.

 

[DeletedUser]

Reuel nevěřil svým uším. Musel to být jen hloupý žertík. Ale podle výrazu v Calinině tváři to žert nebyl. To není možné! On a potomek krále?! Reuel se ve skrytu duše snažil zasmát, ale nešlo to, protože část jeho já věřila, že by to mohla být pravda. Reuel si uvědomil, že má otevřenou pusu, takže ji rychle zavřel a přemýšlel dál. Calina mlčela a sledovala hvězdy na nebi. Nakonec se Reuel zeptal: „Ale jak je to možné? Vždyť já o ničem nevím. A jak to vůbec víš ty?“ Calina se mu podívala do očí a odpověděla: „Sloužím králi jako zvěd. A on mě vyslal tě najít a přivést k němu, dokud je čas. Král stárne a království si nemůže dovolit být delší dobu bez vladaře, ale zároveň někdo, kdo není z královského rodu, by nebyl ctěn. Nepřátelé krále Igitora se nesmí dostat k moci a tomu můžeš zabránit jen ty. Pomoc nám a pomůžeš celému království. Jsi naše jediná naděje.“ Calina měla zoufalý výraz ve tváři, ale Reuel stále nic nechápal. Nakonec se rozhodl. Zvedl se, řekl Calině, ať se dobře vyspí a odběhl do tmy. Calina tušila kam šel. Kousek odtud byl nejvyšší vrchol v okolí Harelanu a odtamtud se daly dobře pozorovat hvězdy. Tam Reuel běžel, ale Calina ho nechá o samotě, stejně jako my…
Jak se Reuel rozhodl? Půjde nebo nepůjde na pomoc králi? Dozvíte se příště….

 

[DeletedUser]

Calina odchází

Reuel se předem rozhodl, že nepůjde. Nechtěl opouštět vesnici, kde vyrůstal jen proto, protože někdo sepsal pochybný spis, kde si vymyslel jeho jako potomka krále. Taková hloupst! Nemůže opustit Harelan, to nemůže. Ale přeci jen, co tu pohledávali tak najednou goblini? Že by se také doslechly o tom spisu a chtěli ho zabít? Teď mají naději, že když zemře král, nastane v Theostoru zmatek. Můžou se vrátit k moci. Ihned ty myšlenky zahnal. Byli tu jen náhodou, nešli na jistotu. Nemůže opustit Harelan už kvůli přátelům a rodině, kterou tu má. Jinde nikoho nezná. Nikdy se nedostal dál než do Cingonu. Ne, už se rozhodl. Nedá na fámy a zůstane v Harelanu. Sešel do vesnice a když dorazil domů, opatrně vyšel po schodech a snažil se usnout. Nedařilo se mu to a když se to povedlo, zdáli se mu sny o obrovském městě, vysokých bílých stavbách…..
Ráno ho probudil závan větru, který do místnosti proudil pootevřeným oknem. Nevzpomínal si, že by ho otevíral. Překulil se na druhou stranu a viděl Calinu, jak ho zoufale sleduje. „Dobré ráno!“, řekl Reuel a opřel se o jednu ruku. Calina se zavrtěla a řekla: „Je opravdu dobré?“ Reuel to nechápal. Calina pokračovala: „No jsem tu pro odpověď. Jdeš se mnou na pomoc králi nebo ne? Prosím, Rebeli, my tě potřbujeme, jinak padne lidstvo do záhuby. To Rebela zarazilo, ale pak řekl: „Padnu-li do záhuby, chci naposledy stát vedle svých bližních. Má odpověď je ne, protože nemohu opustit své bližní. Promiň Calino. Vím, že je to ode mne neslušné, po tom všem, co jsi pro mě udělala, ale neodejdu z Harelanu.“ Calina sklonila hlavu, přesto Reuel viděl, že jí ukápla slza, ale dříve než něco stačil udělat, Calina řekla: „Dobře Reueli, je to tvé rozhodnutí a já jsem udělala vše, co jsem mohla. Nashledanou Reueli II., nejmenovaný králi Theostoru.“ S tím se zvedla a odešla. Reuel nevěděl, co dělat.
Calina vyšla z domu a zamířila k místu, kde se shromažďovali koně. Odvázala svého hnědáka, nasedla a zamířila vesnice. Bylo ještě brzy ráno a nikdo jí nedoprovázel. Když vyjela z vesnice, zamířila na jihovýchod, směrem do hlavního města Thery. Náhle zaslechla náraz kopyt dalšího koně, kromě jejího.

 

[DeletedUser]

Na cestách

Seděli schouleni kolem ohýnku, který rozdělali na pár větvičkách v dostatečné vzdálenosti od stromů. Do Cingonu dorazili až odpoledne, protože když se setkali, jeli pomalu a povídali si.
Samozřejmě, že ten kůň, kterého Calina slyšela, byl Alros a na něm neseděl nikdo jiný než Reuel. Hned jak Calina odešla z jeho ložnice, sešel dolů na snídani. Byl tam sám, protože bylo ještě brzy ráno. Díval se z okna na několik dětí, kteří hráli na honěnou, a přemýšlel. Tyhle děti zemřou, když Theodor nebude mít krále, ale je přece šílené, že já mám být nástupcem trůnu. Ale zase je pravda, že jsem se nikdy neptal na svůj původ. Už několikrát mi připadalo, že sem úplně nepatřím, že část mého já má být jinde. Musím s ní jet. Jen tak se něco dozvím o své minulosti a kdykoliv se mohu vrátit. Takže se rozhodl. Nechal na stole chleba s máslem a mlékem a rozběhl se do ložnice. Sbalil si věci, trochu jídla a napsal lístek svému otci – byl to vůbec jeho otec? -, kde mu vše řekl. Pak se rozloučil se svým dlouholetým domovem, vyběhl ven, nasedl na Alrose a vyrazil.
Teď seděli ve studeném lese a byli zahříváni jen malým ohýnkem. Mlčeli, protože nechtěli vypouštět přebytečný teplý vzduch. Oba měli přes sebe přehozen plášť v tmavě zelené barvě. Byli raději při okraji lesa, kam se vlci tak neodvažovali. Po chvíli začali klimbat, takže jen přiložili na oheň, přisunuli si zbraně blíže k sobě a usnuli.
Ráno bylo studené, přesto teplejší než noc. Když se Calina podívala na východ usoudila,že bude teplý den. Každý si odkrojili krajíc chleba od bochníku, který u sebe měl Reuel a začali plánovat: „Vydáme se teď přímo na jihovýchod, ale musíme se mít na pozoru před špehy. Ti jsou všude. Pravděpodobně se brzy dozvědí o tvém odchodu z Harelanu a vyrazí po našich stopách, proto se budu modlit k Hervinovi, aby nám přinesl déšť, který by zakryl naše stopy. Myslím, že bychom měli vyrazit, co nejdřív. Nesmíme zahálet. Goblini dovedou cestovat i v noci a bohužel nejsou jedinými, kdo nechtějí vidět na trůnu nového krále. Ale cítím, že máš na srdci dotaz, takže ho vyslov.“, řekla Calina. Reuel se podivil, jak poznala, že se jí chce na něco zeptat, přesto odpověděl: „Zajímalo by mě…Kdo jsou mí rodiče? A kde vůbec jsou a jak jsem se ocitl na vesnici, daleko od rodného města a od mých blízkých? Calina se zachmuřila.

P.S. Tady jsem skončil a budu pokračovat, pokud projevíte zájem, jinak můžu psát jen pro své potěšení.

 

[DeletedUser]

Rodinné osudy

Nakonec se Calina podívala na nebe, které už se začínalo barvit do azurové modři, na kterém bylo jen několik mráčků, jako pár zatoulaných beránků, kteří se ztratili od stáda. Pak si povzdychla a začala vyprávět: „Když se narodil král, tak byl jediný mužský potomek v celé rodině. Měl mnoho sester a sestřenic z mnoha kolen, ale žádného příbuzného, který by byl mužského rodu. Když byl malý, tak mu to nevadilo, ale jak začal růst, tak začal hledat kamarády opačného pohlaví, než mezi kterým vyrůstal. Takže dvůr věděl, že se musí něco udělat, že mladý král nevydrží dlouho sám mezi ženami a dívkami. Samozřejmě měl už od svých 4 let vybranou budoucí ženu, se kterou byl zasnouben, ale byl ještě malý na svatbu a chyběli mu chlapci, se kterými by si mohl povídat o tom, jaké úspěchy mají jejich otcové v lovu a v obchodnictví. Pak král onemocněl. Doktoři neobjevili žádné příznaky, které by odpovídaly obvyklým nemocem. Ale pak přišel doktor Galenius, který řekl, že král onemocněl samotou. Všichni se divili. Vždyť nikdo nemůže onemocnět jen proto, že je sám. Ale Galenius tvrdil, že král nutně potřebuje mužské přátele, jen tak se uzdraví. A tak se stalo to, co byla největší chyba v dějinách rodu Pernorova. Otec našeho krále Vargase – tedy tehdejší král Wanner – se se svou ženou Pandorou už několikrát pokoušeli o dítě. Vždy to však byla dívka. Jednou se narodil syn – Vargas. Ale všichni věděli, že potřebuje přátele. Pandora už byla příliš vysílená, aby mohla porodit další dítě, a tak se král rozhodl pro podporované cizoložství. Podporované proto, protože jeho žena byla pro, ale pořád to bylo cizoložství. To by však nebylo tak hrozné. Špatné na tom bylo, že on se snažil o dítě se svou vzdálenou sestřenicí Herrenou. Ale nakonec se to povedlo a syn se narodil. Ale Galenius přišel a řekl, že takovýhle potomek Vargasovi nepomůže. Naopak řekl, že do roka bude vyřčena na Pernorův rod kletba. Neřekl jaká, ale hned po těchto slovech odešel ze země. Takže Wanner byl smutný, přestože se mu povedlo zrodit syna. Jeho žena Pandora zemřela žalem a Wanner byl také vysílen. Vargas dorostl do 12 let, a tak mohl vládnout. Wanner mu předal trůn a během několika dní zemřel. Vargas byl vyléčen právě kletbou, která byla vyřčena před Wagnerovou smrtí. Přišla k němu duchovní matka a pronesla nejstrašnější kletbu v dějinách lidstva: ,Mluvím ústy Germovými a promlouvám k tobě, zrádče své lože. Svým činnem s přinesl na svůj rod utrpení, kletbu, která neskončí, dokud nepřijde čas a Germo se neudobří. Ten se udobří jedině poté, co člen tvého rodu vykoná takový skutek, který zastíní tvou zradu. Musí to být dobrý skutek. Ty však nyní zemřeš a pokud tvůj syn nedokáže utrpení zabránit zemře také a tak to půjde dál. Provedl si něco, co možná zahubí celé tvoje potomstvo.’ Po těchto slovech Wanner vydechl naposledy. Žena odešla a nikdo ji už neviděl. Král Vargas nevěděl o té kletbě a dozvěděl se o ní až nedávno. Pak začal hledat muže, který je královského rodu. Jediný potomek jsi ty. Ty jsi ten, kdo může zachránit celý Pernorův rod. Ty jsi nevlastní bratr Vargase. Ty jsi druhorozený královský syn.

 

[DeletedUser]

Turnuka a další posel

Znovu vyrazili. Reuel už se vzpamatoval z toho šoku. Přesto na to stále musel myslet. Přeci jen – druhorozený královský syn. Calina mu nakonec řekla, že ho sluhové odvezli do vzdálené vesnice, protože byl nemanželským synem – tedy nepatřil ke dvoru. Přesto se po něm teď shánějí, protože může zachránit Pernorův rod. Také se od Caliny dozvěděl, že posel Germův přišel ještě jednou:
„Bylo to tehdy, když se slavila Turnuka – svátek narození Pernora. Všichni ze dvora se shromáždili ve Velké královské síni a bylo tam opravdu mnoho ode všeho. Venku byl klid. Ticho a byl krásný letní den – ani mráček. Pak se náhle setmělo. Zablesklo se a rána otřásla vstupními dveřmi do síně. Ty se rozletěli, jako nebeská brána – a na prahu stál stařec. Měl hůl a potrhaný šedý plášť. Protože Vargas byl v dobré náladě, vpustil ho dovnitř a dal mu najíst. Stařec se měl po chvíli k odchodu. Náhle se ozvala obrovská rána. Stařec odhodil plášť i hůl a stál tam, celý byl v bílém a zářil tak, že světla všech svíček jako by zmizela. Náhle promluvil hlubokým hlasem: ,Děkuji Ti za pohoštění Vargasi. Jsem posel Germův a přicházím Ti poradit, abys už začal hledat někoho, kdo Tě zastoupí, protože brzy umřeš stejnou kletbou, jako tvůj otec. Hledej dobře – tvá šance nevědomky pobývá na severu a východě.‘ Pak se objevil další blesk a – stařec zmizel a dveře byly zavřeny. Všichni se zase radovali a chovali se, jako by se nic nestalo, protože oni jako kouzlem opravdu o ničem nevěděli, ale Vargas ano. Oslavu ihned opustil. Začal hledat. Tak se tedy dozvěděl o tobě a také o kletbě, která je uvalena na jeho rod. Tak se dozvěděl, že jsi naše největší naděje. Předpověděl to totiž Germo.